Nemilován, Nenáviděn [díl 3 ]

10. listopadu 2012 v 14:45 | napsal: Tomáš *Palack* Pečinka (15) |  Povídky



Večerní vzduch mě bodá do tváře.
Nehledím však na to a ještě přidávám plyn.
V dálce vidím kolonu aut.
Je to tu!
Stoupám si na jedoucí motorce, řídím jen jednou nohou.
Vytahuji malý minomet.
A ohňostroj započal.
Slyším desítky hlasů, jak řvou bolestí, když se zaživa pečou.
Vzduch naplní vůně pečeného masa.
Když už jsem dostatečně blízko, seskakuji a zapojuji do boje svoji milovanou.
Příliš dlouho byla schovaná v tašce pod skříní.
Kolem mne poletují kusy lidských těl.
Ale to už mělo brzy skončit.
Zezadu se na mě vrhl útočník s mečem.
Kopem z otočky dostávám čas zhodnotit situaci.
Jen pár Paladinů.
Odkopnutému Paladinovi poupravuji účes na krvavě růžovou.
Vyhýbám se střelám z čezety a shurikenem posílám Paladina k Bohu.
Chudák, co bude dělat, až zjistí, že ho podvedli.
Ale to už nebyla moje starost, ani toho kreténa s katanou v hrudi.
Vojáci, pod vedením Paladinů, začali střílet z dálky.
Ano, Paladinové převzali kontrolu nad armádou.
A asi tuším, jak to udělali.
Skrývám se za hořícím autem a vymýšlím nový plán.
Ale dobře mířená raketa mi to trochu znesnadnila.
Dopadám na nohy a snažím se zorientovat.
Už zase kolem mě kvílí kulky.
Účinky adrenalinu již vyprchaly a já jsem nucen uznat, že tohle je i na mne moc.
Skáču tedy do řeky a potápím se, co nejhlouběji to jde.
I přes snahu plavat mě strhává proud.
***
Fakt, že ještě pořád dýchám, mě přivádí k jedné otázce.
Kde to kurva jsem?!
Zjišťuji, že ležím na posteli v malé neosvětlené místnosti.
Mrtvý určitě nejsem, na peklo je až moc velká tma a na nebe, tak tam bych určit nešel.
Co...?
Mé oči náhle oslepila bílá záře a já v tu chvíli vážně začínal přemýšlet nad změnou názoru.
"Toto není nebe."řekl až nepříjemně známý hlas.
"Ahoj, Mío."
Kurva kde se tu vzala, vždiť jí unesli.
"Steine, můžete." řekla a zabouchla za sebou dveře.
Onen muž, na kterého promluvila, přešel ke mně.
Teprve až teď si všímám kovových pásů kolem mých končetin. Jeho obličej mi zakryje můj překrásný výhled na strop.
A pak už jen cítím bodavou bolest v krku.
***
Kap. Kap.
Kurva, už mi to ležení a nic nedělání nebaví.
Znovu se podívám na zavedenou hadičku, kterou mi berou krev a snažím se jí zničit pohledem.
Znovu se dostaví jen neúspěch.
Jsem tak slabý, že ani nedokážu utrhnout ty zkurvený řetězy.
Zámek cvaknul.
"Jak je?" Mia nasadila poněkud provinilí výraz.
Naše oči se setkaly.
Kurva nic se nestalo!
"Ani se o to nesnaž."
"Moje krev! Vy..." Té krve bylo tolik. I Jediná kapka by stačila na obrovské zvýšení síly.
Řetězy se sesypali na zem.
"Potřebujeme pomoc. Armáda je připravena, ale chybí nám někdo, kdo by je vedl. Někdo šílený jako ty."
Rozepla si límec mikyny a odhalila šíji.
Pohladím ji po tváři. Přitisknu ke stěně, kde se naše těla setkala.
Mé tesáky se jí zaryli hloboku do krku.
Vzdychla.
Sekundy mi připadali jako hodiny.
Konečně jsem se dokázal odtrhnout.
Spadla mi do náruče a začala se třást.

***

"... když nás unesli, bránily jsme se, a tak mě Seb prohodil oknem ven, a já..."
Chytla se za břicho a rozbrečela se.
Přitáhnu jí blíž k sobě.
Políbím ji.
Chvíli mi jen tak kouká do očí.
Chvíle skončila a vášnivé líbání započalo.
Obkročmo se na mne posadí a jí jí začnu stahovat triko.
ani nevím, jak jsem se dostal z kalhot, ale najednou se válíme po zemi. Něžně ji líbám na bradavky, kousám do krku.
Roztahuje pode mnou nohy a já do ni pomalu vnikám.
Při každém mém pohybu vzrušeně vydechne.
Olizuji její zakrvácený krk, a nechávám ostrou bolest v krku, aby se přeměnila v neuvěřitelnou euforii.
Čím jsou mé pohyby rychlejší, víc a víc jsou její vzdechy vzrušenější.

***

"Musíme se dostat přes most!"
Neříkej dvakrát.
Další naivní kretén padl pod mou katanu.
Za těch pár měsíců se z bývalé arény stal pěkně obrněný komplex.
Těch pár posledních obránců mostu už odešlo na věčnost a armáda sto padesáti upírů, obdařená silami, které přesahovali i naše limity se dala do pohybu.
Tu a tam nějakého blbce sejmula střela, párkrát na nás dokonce dopadl granát.
A je tu první adept na amputaci.
Jen tak jsem se stihl vyhnout svištící čepeli.
"Konečně!"
Paladin se s křikem vrhl proti mě.
Jeho žabykuch jsem lehce vykryl.
Kopnutím do hlavy jsem ho pak zchladil.
Hlavně neztrácet hlavu!
Další a další šli vojáci Paladinů na krvavá jatka.
"Stáhněte se!"
Už bylo pozdě, nikdo z obránců, útočících na nás nezbil.
Bylo to až moc snadné.
Nemáš čas se tím zabývat.
První opevnění padá téměř bez odporu.
"Zamířit!"
Co?!
Svět se změnil v rudé peklo.
Mezi nás dopadli dělostřelecké granáty.
Kurvá!
Pár z nás ještě stačilo vyskočit.
Pod námi se to změnilo na krvavý bazének.
Mlýnek na maso se znovu rozběhl.
Krvavý deštík mi pomohl osvěžit mysl.
Ale i přesto mi krvavá euforie zatemnila mysl.
Svět se zpomalil.
Černé postavy na temně rudém podkladu, pobíhali kolem mne...

***

Získání prvních dvou okruhů si bralo krvavou daň.
Polovina upírů skončila jako neobvyklá dekorace podlahy.
Bezvládné tělo Paladina pro mne už nemělo už vůbec žádnou cenu.
S žuchnutím ho pouštím na do sraček.
"Kapička."
Kývnutím poděkuji.
Je to zvláštní, rudé stříkance jsou prakticky všude, ale jen jedna jediná kapička, pozůstatek našeho kulinářství, se považuje za hrubost.
"Nechte všechny, ať se posilní."
"Ano pane!"
"Soro."
"Lorde Nivelete."
"Vchod do podzemí je silně obrněný, potřebujeme tě tam."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama