Stalo se v hotelu...

26. srpna 2012 v 0:26 | <*Wulfric*> (14) "Grey eminence" |  Povídky

Další povídka, tentokrát zase horror.
Je to taková vykrádačka Stephena Kinga (hádejte, jaká kniha?), pořádně jsem si vyzkoušel jeho styl i techniky, tak snad se Vám to bude líbit :)



Stephen stál na potemnělé chodbě v přízemí.
"Ách, ahoj Grady!"
"Dobrý večer, pane. co si dneska dáte?"
"Já nepiju. Ale dneska si vyjímečně dám martini. Asi tak dvacet."
"O, to byl dobrý vtip, pane.", zasmál se srdečně Grady. " Pane, víte, že byste měl…"
"Jó, já vím. Měl bych co nejrychleji. Ale já stojím mezi ním a útěkem. Nemůže mi utéct!", prorokoval Stephen, mezitím Grady doléval šestnácté martini.
"Je dobré, že to víte, pane. Přesto byste měl… dokud ještě…no, však víte, pane. Co Vám budu nalhávat - prostě ho musíte dostat. Na jednu ránu. Mimochodem, už jsem Vám říkal, že tady máme vynikající Roquové pálky?"
[Skvěle se hodí na prorážení lebky a lámání kostí, i když ne nutně v tomhle pořadí, hahaha]
Dvacátá stopka se po okraj zaplnila martini.
Jack se napřímil a pomalu, jednu po jedné, do sebe začal klopit obsah stopek.
Když do sebe otočil posledního panáka, místo prázdných skleniček uviděl Roquovou pálku. Tohle není pálka - tohle je palice! Vzal ji, potěžkal a cvičně s ní máchl. Ozvalo se pronikavé svištění.

* * *


V tichém koutku správcovského pokoje v opuštěném horském hotelu Overlook zaznělo tlumené prásknutí.
[SLYŠÍŠ?! POJĎ SI PRO SVOJ…]
ze sklepa se ozývalo dunění.
[Kotel. Tik, tak. Tik, tak.]
A kroky. Těžké, šoupavé a také se ozývalo ještě něco. Jakoby bouchání do dřeva.
Věděl, že už jde do tuhého.
Rozrazil dveře a začal utíkat temnými chodbami hotelu do třetího patra. Šel po krajích schodů, tak, aby nepraskaly.
Měl s sebou univerzální klíč. Hodlal ho použít.
Zespod schodiště, asi z přízemí se ozvalo zapraskání dřeva.
Srdce se mu rozbušilo.
Potichu vyběhl do třetího patra.
Ohlédl se doprava, doleva, doprava, dole… jeho zrak se zastavil na dveřích s úhledným popiskem "č. 217". Sáhl do kapsy. Nahmatal klíč.
[Víš, občas jsem měl pocit, že vidím… no, že prostě něco vidím. Řeknu ti, neyblo to nic pěkného. Tyhle věci… špatnosti… Měl jsem pocit, že jsem je viděl na hřišti, potom na púdě a v pokoji číslo 217. A teď mi slib - zažádnou cenu se nepokoušej vejít do toho pokoje! Slib mi to!
Slibuju.
Dobře. Víš, nechci tě nějak děsit, ale v tom pokoji… viděl jsem tam špatnost. Ošklivou špatnost. Přesto si ale myslím, že tyhle špatnosti ti nemohou nějak ublížit. Jsou to jako obrázky, nebo filmy. Víš, já když jsem viděl špatnost,podíval jsem se jinam a pak už tam nebyla.
Co to bylo za špatnost?
Jedna paní tady kdysi umřela. Ve vaně. A když jsme její tělo předali funebrákům, a Flores, jedna pokojská, šla o dva dny později zase vyměnit ložní prádlo, zaječela, v slzách vyběhla z pokoje a dala výpověď. Všem ještě stihla říct, že tam byla ta mrtvá ženská. Protože jsem byl u toho, když vybíhala z pokoje, chytl jsem ji a pevně obejmul. Vzápětí mi řekla, jestli bych se tam nepodíval, věřila, že to byly halucinace. A já tam šel. A ta špatnost tam byla. Prosím, slib mi, že tam nepůjdeš. Ať se stane cokoliv.]
Jenže to cokoliv se právě dělo. Strach a zvědavost mu zakalila mozek a on přišel ke dveřím. Do zámku pomalu zasunoval univerzální klíč. Cítil, jak se mu ježí chlupy na zátylku.
"CHOVEJ SE JAKO CHLAP! POJĎ SI PRO SVOJI MEDICÍNU!", zaburácelo z podlahy pod ním.
Takže už je v druhém patře!
Pootočil klíčkem, zámek cvakl a dveře se otevřely.
Naposledy se ohlédl do prázdné chodby opuštěného hotelu a pak vkročil do vlažné temnoty pokoje číslo 217.
Nechal odemčeno.

* * *


Stephen stál v druhém patře a právě prohledával správcovský byt.
"KDE SEŠ TY MALEJ HAJZLE?!" a vztekle máchl svojí roquovou pálkou.
"JÁ TĚ NAJDU A AŽ TĚ NAJDU, DOSTANEJ SVOJI MEDICÍNU!"
Pak jeho zrak dopadl na knížku, která ležela v posteli.
Na obálce stálo: STEPHEN KING - Osvícení.

* * *


Rozsvítil.
Nikde nic - žádná krev, žádné tělo.
Pak pohlédl na otevřené dveře do koupelny a zatažený koupelnový závěs.
Nevěděl, co ho tam táhne. Měl sice neurčitý pocit, ale nebylo to nic víc, než šimrání pudu sebezáchovy.
Vešel do koupelny. Za závěsem se rýsovaly nějaké neurčité obrysy.
Odrhnul závěs.
Byla tam.
Špatnost. A ta žena. Obojí dohromady.
Ležela tam, mrtvolně bledá, napuchlá a částečně rozložená.
Pak otevřela oči. Její stříbrné panenky chvíly hleděly do stropu, potom svůj mrtvý pohled upřela na něj.
Vyběhl z koupelny.
Chtěl vyletět i z pokoje, ale dveře byly zamčené [?]. Nešlo s nimi pohnout.
[Přesto si ale myslím, že tyhle špatnosti ti nemohou nějak ublížit. Jsou to jako obrázky, nebo filmy.]
[Víš, já když jsem viděl špatnost,podíval jsem se jinam a pak už tam nebyla.]
Celou tu dobu si opakoval tyhle dvě vzpomínky. Strojově pořád dokola.
Snažil se sám sobě namluvit, že dveře zamčené nejsou, že když pořádně zatlačí, propadne jimi.
A pak ho něco mokrého chytlo za krk a mrtvá žena si ho otočila čelem k sobě.
A on znovu pohlédl do jejích mrtvých očí.
A ona mu drtila hrdlo mrtvolně pevným stiskem.
A on cítil, jak ho pomalu opouští život. Těsně předtím ale zaslechl, jak se Stephen dobývá do pokoje svojí roquovou pálkou. S pocitem zadostiučinění [Přece, až zabije mě, vrhne se na něj] umřel.

* * *


Vyběhl do třetího patra. Zahlédl, jak se v otevřených dveřích pokoje číslo 217, cosi hýblo. Přišel blíž.
Bliklo světlo a on spatřil, jak se jeho syn sám uškrtil. Holýma rukama.
[Radši se uškrtil, než aby si vzal medicínu!]
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Skřítek Skřítek | Web | 10. října 2012 v 20:34 | Reagovat

Stephen King jde do kina, povídka Pokoj 1408?
Líbí se mi to. Odstavce sice vypadají jako ty Kingovi, ale styl psaní je jiný. To je dobře. Ráda si od tebe přečtu ještě něco, něco Nekingovskýho. :D

2 Andy Andy | E-mail | Web | 3. března 2014 v 15:43 | Reagovat

dvacet skleniček martini? to bych asi neustála, vim že mi stačí dvě a vlezou do hlavy, chlapík má celkem výdrž :D

oooo tak to je masakr celkem, uplně jsem dostala chuť jít si číst ale ne tu svojí slaďárnu co mám rozečtenou, achjo.. budu muset udělat zase nálet na knihovnu a najít si tam něco míň úžasnýho než zamilovanej příběh, už mi z toho hrabe...:)
Jinak vážně, palec nahorů, líbí se mi to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama