Pes, který měl rád lidi

11. července 2012 v 18:10 | <*Wulfric*> (14) "Grey eminence" |  KNIHY

Měl je rád ke snídani, na oběd i k večeři.
Další horror od Stephena Kinga!

Cujo



Základní Informace:

Autor: Stephen Edwin King
Počet stran: 262
Překlad: Ivan Němeček
Vydal: Beta-Dobrovský 2009
ISBN: 978-80-7306-375-7

Anotace:

" Přichází to velice nevinně, jako vždycky. Veliký přátelský pes pronásleduje divokého králíka, který spadne do skryté podzemní jeskyně, a rozvíří spící zlo krutější než smrt sama.
Zděšený čtyřletý kluk vidí, jak se samovolně otvírají dveře jeho šatníku, a vykřikuje při pohledu do démonických krhavých očí, které svítí ze tmy.
Maineské městečko Castle Rock je v zajetí děsivé hrozby… "

---

Petrov odbyl dvanáctou hodinu - hodinu duchů.
V hlubinách temnoty jednoho pokojíku se cosi znovu probudilo k životu.
Já.
Tasím připravenou knihu s hbitostí Hana Sola a hmátám po baterce.
Noční četba může začít, chna chna chnááá!

---

Recenze:


Říkejte mi vlezdoprdelko, říkejte mi patolízale, ale zase další skvělá kniha. Vedle ní (a všech ostatních Královských knížek) zbytek mé poličky, která je naditá jen tou nejlepší fantastikou, bledne. Jako když do černobílé kresby nakreslíte sytě červenou růži.

Dobrých horrorů, (tím nemyslím něco jako Texaský masakr motorovou pilou, kde se sice občas leknete, ale pak se sami sobě smějete, že jste se u takové kraviny báli - tím myslím horrory, které vás poznamenají, který přímo otřese základy vaší psychiky, který vám sice nepřivodí infarkt - to by bylo moc milosrdné - ale donutí vás nad tím přemýšlet, i když nechcete, který je tak reálný, jak může být jen realita) je velmi málo.

Pan King zase dokázal, že vytvořit přímo "hmatatelnou" atmosféru pro něj není problém a tak se občas stane, že se doopravdy vžijete do dané situace (tím nemyslím takové to povrchové vžití - tím myslím opravdové vžití)
Sice jsem se u Cuja nebál jako minule (a že minule to byl nářez) ale i tak na mě silně zapůsobil.

Co vlastně znamená "Cujo"?
Můžu jen říct, že první zdání klame - není to ze španělštiny nebo s portugalštiny. Je to ze starověké Indiánštiny - Cujo tedy znamená "nezastavitelná síla" (to je celkem výstižné).
Teda, alespoň to říkají >tady

Autorův styl je příjemný, nehraje si s frázemi, nehledá za každou cenu co nejlepší synonymum, jen aby vypadal chytře - píše tak, jak mu pusa narostla a tak je to nejlepší. Žádné kostrbaté vráze, pokulhávající výrazy, nesouvisející přirovnání - nic takového.

Moc často se to nestává (spíše na to zapomínám [nebo to nemám podle čeho porovnat - knihy v angličtině čtu jen zřídka]) abych chválil i překladatele, ale pan Němeček odvedl setsakramentský kus práce - občas použil slovíčko, které významově nesedělo do věty, ale foneticky dotvářelo obraz zvuku. Něco podobného, jako když kreslíř komiksů použije *křááách!* - tedy, některá slovíčka jsou spíše citoslovcemi, než ostatními slovními druhy. Promiňte, těžko se to vysvětluje - na to, co vám teď popisuji ale příjdete sami, pokud si knihu přečtete.

Konec překvapil i mě. Vypadalo… no, od SPOILERování tady máte jiné "recenzenty" :) Můžu jen říct, že autor napětí umně gradoval slovo od slova. Dokonce se mi i rozbušilo srdce [Já nějaké mám?].
Po přečtení jsem musel konstatovat: "Ty vole," protože se mi nedostávalo slov.
Lépe řečeno, konec byl infarktový.

Plusy

(Jo, dnes jenom plusy)
+ Výstižné popisy, čtivé, skvělý překlad, umně gradované napětí

Hodnocení:

Nemám slov… - 100%
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 laurdes laurdes | E-mail | Web | 30. září 2012 v 23:58 | Reagovat

King je prostě king! :D i když zrovna Cujo jsem nečetla.. ale slyšela jsem někde, že patří mezi nejlepší Kingovi knížky, takže to abych se po tom poohlédla.. a ještě taková pochvalná recenze od tebe :) teď už se jenom bojim,ž e se budu bát! :)

2 *Wulfric* *Wulfric* | Web | 1. října 2012 v 6:33 | Reagovat

[1]: Suverénně nejlepší je Osvícení, až potom Cujo, podle mě :)
Rozhodně stojí za to přečíst si cokoliv, co od Kinga najdeš - co kus, to mistrovské dílo (až na Srdce v Atlantidě) :)

3 DominikaCouf DominikaCouf | 10. října 2012 v 18:59 | Reagovat

na Kinga se taky teprve chystám, trochu se ho bojím-že to buď správně nepochopím, nebo, že to strachy nedočtu ;/DD
navíc, někde jsem četla, že prý sám King prohlásil, že při psaní této knížky byl neustále pod vlivem omamných látek :/D
ale děkuju za recenzi, vrhnu se nejdřív asi na tuto. lákalo mě TO, jenže těch stránek.. :D pokud mě knížka zaujme stejným množstvím plusek jako tebe, budu hrozně ráda

4 *Wulfric* *Wulfric* | Web | 10. října 2012 v 20:02 | Reagovat

[3]: Pokud mezi omamné látky počítáš panáka Whisky, tak máš recht :)
Myslím, že i při psaní Osvícení byl trochu..ehm.. napitý :D

Ale ve své knize O psaní to krásně vysvětlil citací Hemingwaye:

"Jako spisovatel jsem pochopitelně nesmírně citlivý člověk. Ale jsem také muž. A pravý muž se svým citům nepoddává - to dělají jen bábovky. Proto piju. Jak jinak bych se dokázal srovnat se všemi těmi existencionálními hrůzami a pokračovat v práci? Krom toho, mám to přece pod kontrolou - jako každý správný chlap."

5 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 18:37 | Reagovat

Kingovy knihy mám ráda právě proto, že je to snad jediná věc u čeho se dokážu bát a z čeho mi naskakuje husí kůže (a nebo, v případě Řbitova zvířátek, kdy jsem si poprvé v životě pomyslela, že danou knihu už nikdy v životě nepřečtu i když byla zatraceně dobrá). To a Osvícení jsou rozhodně nej v mém Kingovském žebříčku, ale Cujo jim rozhodně uhání v patách...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama